The Thaumaturge – v kůži čaroděje v předválečné Varšavě

Varšava v roce 1905 má hodně daleko ke klidnému ideálnímu městu. Je plná rozmanitých kulturních vlivů a atmosféra v ní je naplněna nevolí a napětím kvůli nadvládě carského Ruska a stále se prohlubujícímu rozdělení mezi bohatými a chudými občany. Právě sem se vrací zcestovalý muž jménem Wiktor Szulski, který přijíždí na pohřeb svého otce. Nic netušící Wiktor netuší, že se tímto rozhodnutím zaplete do událostí, které mohou navždy změnit nejen jeho vlastní život, ale i osud celé země. Wiktor totiž není obyčejným člověkem - je tajemným thaumaturgem, který ovládá umění čtení emocí a odhánění osobních démonů. Hra Thaumaturge vyšla v únoru a na svědomí ji má polské studio Fool’s Theory.

Veteráni z CDPR

Fool's Theory je polské nezávislé herní studio, které se stalo známým svými inovativními a zajímavými tituly. Studio vydalo již dvě hry - první z nich byla Seven: The Days Long Gone, která vyšla v roce 2017. Tato hra byla mixem RPG a stealth akce s otevřeným světem postapokalyptického ostrova. Seven: The Days Long Gone se setkala s pozitivními ohlasy a získala si značnou popularitu. Druhá hra od Fool's Theory je právě Thaumaturge a je jejich nejnovějším projektem. Ve Fool's Theory pracuje tým zkušených veteránů, kteří dříve působili v polském studiu CD Projekt RED a spolupracovali na tvorbě prvního dílu The Witcher. Díky jejich znalostem a zkušenostem dokáže studio Fool's Theory přinést kvalitní a inovativní herní zážitky. A nejenom to – studio se momentálně podílí na tolik očekáváném remaku prvního dílu Zaklínače. Studio Fool's Theory sídlí v polském městě Varšava, které je známé svou významnou herní komunitou. Studio si klade za cíl vytvářet zážitky, které poskytnou hráčům nové a nezapomenutelné herní zážitky. Povedlo se jim to s Thaumaturge? Pojďme se na to podívat.

Obávaní a nenávidění čarodějové

Jestli je něco u polských studií už takovou klasikou, tak je to hlavní hrdina, kterého se ostatní bojí či ho přímo nenávidí. Wiktor Szulski rozhodně není výjimkou. Nejenom, že je obávaným thaumaturgem – neboli čarodějem, který dokáže číst emoce, tajná přání či dokonce někdy i myšlenky lidí kolem sebe, ale také patří k rodině Szulskich, která je známá zlým despotickým otcem. I on byl thaumaturgem a Wiktor tento dar zdědil po něm. Vybraná společnost ve Varšavě se však na thaumaturgy dívá poněkud svrchu a obyčejní lidé je v mnoha případech přímo nenávidí. V lepším případě si myslí, že thaumaturgie je nějaký druh šarlatánství. Co to ale vlastně tedy je? Thaumaturg ovládá temná umění. Není to ale ze dne na den. V první řadě musí mít nějakou výraznou vadu. Na tuto vadu se zaměří konkrétní upyr, který se Thaumaturgovi zjeví. Ten je pak jeho přítelem a průvodcem a zdrojem síly. Moc Thaumaturga posilují salutoři. Co jsou ale vlastně zač? Salutoři jsou v podstatě démoni/bohové/entity – jakkoliv si je chcete pojmenovat a mají různé schopnosti a moc. Některé může Wiktor využít v boji, protože udílejí poškození, jiní zase jsou schopní nepřátelé zmást či je zpomalit a ještě jiní vám pomohou i mimo boj. Například, když budete chtít někoho zastrašit či zmanipulovat. Nebo posílit nějakou jeho negativní vlastnost. Každý Thaumaturg má svůj vlastní grimoár, kde si schraňuje všechny svoje vědomosti a schopnosti. Wiktor ten svůj nikdy nedá z ruky.

Spletitý příběh

Hned na začátku hry se ocitnete v zapadlé vesničce, kam vás zavede zkazka, že se tam nachází mocný léčitel, který je schopen dělat zázraky. Máte totiž velký problém – s vaším původním Upyrem se vám nedaří spojit po tom, co jste se neúspěšně snažili zajmout jednoho mocného salutora. Nevíte, co dělat a nemáte příliš síly. S tímto léčitelem se nakonec opravdu setkáte a zjistíte, že to není vůbec ledajaký člověk – je to sám legendami opředený Rasputin. Mistr hypnózy, díky kterému obnovíte pouto se svým Upyrem. Nedlouho po té vám ale přijde smutný telegram – váš otec zemřel za záhadných okolností a vaše sestra očekává, že přijede na pohřeb. I když vztahy s otcem máte jako Wiktor na bodu mrazu, rozhodnete se kvůli sestře přijet do vašeho rodného města Varšavy a na vaší cestě vás nedoprovází nikdo jiný než sám Rasputin. Ve Varšavě na vás čeká hned zezačátku ne úplně příjemná atmosféra. Město je plné bojů dělnické třídy proti buržoazii, bouřlivým protestováním poláků proti rusům, politická situace je více než nestabilní, ženy bojují o svá práva a do toho všeho se začne ze všech rohů Varšavy vynořovat Wiktorova minulost. A zvláště jeho komplikovaný vztah s otcem, který se choval povýšeně a despoticky – a to nejenom k rodině. Jeho chování se promítlo také do jeho podnikání a podivných známostí, díky kterým se na mladého Wiktora teď mnoho lidí dívá skrze prsty. Jeho otec, Stanislaw Szulski dokonce získal u mnohých lidí za svého života přezdívku Satanislaw. Wiktor tedy nemá lehký úkol, pokud chce ve Varšavě zůstat. Jeho rodina má mnoho nepřátel. Navíc je tu ono záhadné úmrtí otce – zemřel totiž tak, že se procházel po ulici a nešťastnou náhodou na něho spadl kus baráku, který nejspíše vybuchnul. Nebo to nebyla náhoda? A kde se nachází otcův grimoár, který Wiktorovi odkázal v závěti? Na to všechno budete muset najít odpovědi.

Každé rozhodnutí má důsledky

Po dohrání ale mohu říct, že hlavní dějová linka této hry je vlastně poněkud plochá a bez výrazu. Přestože jednotlivé úkoly, jak ty hlavní, tak ty vedlejší, jsou většinou skvěle napsané a vyprávěné, a jejich rozuzlení vás postaví před zajímavé morální volby, nějak se mi nedařilo jednotlivé příběhy spojit do celkového obrazce. A poslední akt byl tak příšerně uhnaný, že jsem si řekla, že tato hra by potřebovala alespoň jeden další akt, aby dostatečně objasnila motivace hlavních postav a trochu prohloubila jejich vzájemné vztahy. Kromě Wiktorovi sestry Ligie a přítele Rasputina jsem si nedokázala utvořit nějaké hlubší pouto k nikomu, takže mi vlastně ani ve výsledku moc nezáleželo na tom, co se s některými postavami stane. Konec byl hlavně příšerně uspěchaný a tak divně napsaný, že jsem měla pocit, že některé NPC postavy jednají zcela nelogicky a hlavně jinak, než jim určuje jejich povaha. Nakonec následky rozhodnutí, která jsem učinila, vyplouvají na povrch a je potřeba vybrat si stranu na základě toho, kdo přežil a co jste byli schopni odhalit. Bohužel události jsou trochu předvídatelné, jelikož se příliš neliší od historických událostí, a i když příběh jakž takž zapadá, konec je v podstatě otevřený. A osudy některých postav jsou zvláštní.

Okénko do historie Polska

Co se hře rozhodně nedá upřít, a pro mě jako milovnici historie bylo velkým bonusem, je právě historické zasazení. Na každém kroku bylo jasné, že vývojáři si vyhráli se všemi aspekty a hru vytvořili s láskou ke svému městu. Většina nepovinných dokumentů, které se vážou ke skutečným dějinám Varšavy, poskytují hráčům možnost prozkoumávat a prožívat bohatou historii tohoto města. V průběhu prohlídek lze navštívit nejen slavné monumenty, ale také prozkoumat různé části města od chudinských čtvrtí a židovských obchodů až po luxusní sídla, nádraží a hřbitovy. Celá krásná paleta různorodých prostředí dýchá historickou autenticitou proměněnou několika klíčovými událostmi, jež se točí kolem existence thaumaturgie. Postupně se vám na mapě odemkne několik částí Varšavy, které můžete volně prozkoumávat. Funguje zde systém času, takže noční Varšava bude vypadat jinak než ta denní. Aby se vám nestalo, že nějaký historický monument nebo poznámku prošvihnete, spousty z nich přichází ve formě vedlejších úkolů, které jsou ale časově omezené. Díky tomu se v kůži Wiktora potkáváte s věřícími, navštěvujete synagogy a setkáváte se s různými frakcemi, jež se snaží osvobodit Polsko od Ruské nadvlády. Postupně se ocitáte v konfliktu s tajnou policií a prožíváte vlastní kus bouřlivého života, plného alkoholu, zpěvu a zábavy. Své dobrodružství si můžete zpestřit konfrontacemi s různými antagonistickými skupinami, jako jsou gangy kozáků či místním policejními sbory. Na svých cestách se také setkáte s mnoha historickými postavami, od již zmiňovaného Rasputina až po samotného ruského cara. Zajímavým prvkem, který zde stojí za zmínku, je propojení jednotlivých zápisků v deníku. Každý zápis navazuje na další a nabízí rychlé prokliky k souvisejícím informacím. Díky tomu se čtenáři dostávají do hloubky historických kontextů, politických intrik a proměn společnosti. Tyto zápisky tak nabízejí podrobnější a hlubší pohled na události, které jsou jen neznatelně prolnuty do dialogů v otázce, co a jak hra a nás samotné okolí, umí vykreslit. K tomu se připojují kresby, které vizuálně doplňují historické kontexty a prostředí, ve kterých se příběh odehrává. Samotné monumenty, na které můžete ve svých toulkách narazit, pak dávají možnost podívat se na jakousi 3D fotografii daného místa, jak vypadalo právě kolem roku 1905.

Hodně běhání a objevování

The Thaumaturge je adventura plná tajemství a dobrodružství. Hlavní hrdina, Wiktor, je schopen číst emoce a vzpomínky nejen z lidí, ale také z předmětů. Tímto zvláštním darem v ruce bude mít hráč vždy navrch. Stačí kliknout pravým tlačítkem myši a aktivovat moc svého magického grimoáru, který odhalí cestu ke zvolenému úkolu nebo najde důležité stopy ve svém okolí. Každý předmět, který je spojen s určitou emocí, odhalí textovou skládačku příběhu. Když hráč najde dostatečný počet stop, skládanka se spojí a odemkne další možnosti dialogu a rozhodování. Je však škoda, že hra neumožňuje hráčům samostatně prozkoumat případ svýma očima. Počet stop je pevně stanoven a hráč je musí shromažďovat v předem daném pořadí bez možnosti interpretace. Přestože je to trochu omezené, výsledné odpovědi v rozhovorech a rozhodnutí, která hráči učiní, jsou plně v jejich rukou. To znamená, že se hráči musí spolehnout na své schopnosti a rozhodování, aby dosáhli požadovaného výsledku. Hra nabízí různé dialogové možnosti, které hráči mohou využít při rozhovorech s postavami. V některých případech hráči využijí speciální schopnosti Wiktora, které postupem času získává. Tyto schopnosti rozšiřují možnosti interakce s herním světem a přinášejí nové a zajímavé způsoby, jak řešit případy. Je důležité si dávat pozor a opravdu zkoumat Varšavu kousek po kousku, protože jednotlivé dílky skládačky vám mohou snadno uniknout. Herní obsah je poměrně bohatý. Krom hlavní dějové linky je zde i množství vedlejších úkolů nebo jen různých tajemství, která můžete po celé Varšavě postupně odhalovat. Ve vedlejších úkolech odhalujete pachatele různých zločinů. Pátráte po vrazích či zlodějích nebo pomáháte starým známým. Jde o vítané zpestření.

Vylepšování schopností

Kromě schopnosti číst vzpomínky, Wiktor má také schopnost manipulovat s emocemi lidí. Emoce jsou ve hře rozděleny do čtyř kategorií: srdce, mysl, skutek a slovo, představující jednotlivé statistiky Wiktorova charakteru. Pokud má daná statistika dostatečně vysokou hodnotu, Wiktor může přímo ovlivnit emoce určité osoby. Ve hře však existují postavy trpící nějakou vadou, která ovlivňuje celý jejich život. Jedná se buď o nějakou posedlost nebo určitý životní styl jako je například náboženský fanatismus, ctižádost, agrese, deprese a odevzdanost nebo jiné. Wiktor může tuto vadu odstranit, což má zásadní vliv na chování dané osoby. Stručně řečeno – pokud jim tuto vadu odeberete, už nikdy nebudou jako předtím. Co je ale mnohem důležitější je fakt, že dané vady přitahují salutory, kteří se potom na této vadě přiživují. Wiktor má schopnost spolu s odebranou vadou ovládnout i daného salutora. Tím se odemknou další možné upgrady a zejména pak salutora lze použít v boji nebo pro manipulaci s ostatními lidmi. Je důležité zmínit, že i Wiktor má svou vlastní vadu - pýchu, kterou hráč posiluje výběrem zvýrazněných odpovědí během rozhovorů. Tato vada může vést k tomu, že Wiktor ztrácí inteligenci a působí jako úplný idiot, což je trochu zklamání, protože není možné tuto vadu změnit. Na rozdíl od nedostatků jiných postav, které můžete odstranit a které poskytují pasivní bonusy, Wiktorova vada nenabízí žádnou přímou výhodu ve vašem chování. Nejde je používat přímo. Ono totiž vůbec celá RPG složka není žádná sláva. Získávání stop, studium dokumentů, plnění úkolů a souboje hráči přináší zkušenosti, které lze investovat do jedné ze čtyř vlastností, zmiňovaných dříve. Nicméně rozhodování o investování zkušeností může přijít jako zbytečné, protože zkušenosti jsou prakticky všude dostupné. Například splněním vedlejších úkolů můžete mít všechny vlastnosti na maximální úrovni a tím pádem i přístup ke všem dialogovým možnostem.

Sběr salutorů

Dostáváme se k nejlepší části hry, alespoň pro mě osobně, a to bylo stopování a sběr salutorů. Existuje jich ve hře přesně osm, přičemž každá lidská slabost je zastoupena dvěma z nich. Nicméně, není požadavkem scénáře, aby hráč získal všechny tyto bytosti na svou stranu. Salutoři se objevují jak v klíčových momentech hry, tak v množství vedlejších úkolů, a často se hráči naskýtá více než jedna cesta, jak s těmito postavami naložit. Někdy může alternativní řešení, jiné než získání salutora pro hrdinovu věc, působit na děj hry a její postavy mnohem smysluplněji. Design těchto salutorů je jedním z nejzajímavějších aspektů hry. Autoři se nechali inspirovat řadou legend a mytologických postav, které jsou součástí různých kultur. Kromě bytostí jako je Upyr nebo Lelk, hra nabízí setkání s postavami jakou je Morana, Veles apod. Upyr má k hlavnímu hrdinovi, který nese jméno Wiktor, zvláštně blízko. Je to postava, která se mu neustále zjevuje a navazuje s ním jakousi komunikaci – ačkoliv většinou komunikuje spíše tím, že tichounce klepe hůlkou, zatímco Wiktor je ten, kdo skutečně mluví. Přesto tento vztah mezi rozmazleným šlechticem a postavou, která připomíná vyschlou mrtvolu stojící Wiktorovi na rameni, přidává hře značnou hloubku, a rozhovory mezi nimi jsou poutavou částí celého zážitku. Herní mechaniky kolem salutorů jsou rovněž přitažlivé. Každý salutor má k dispozici čtyři specifické schopnosti, které jsou pevně dané a neslouží k ničemu jinému, než k určitému strategickému využití v boji. Stejně jako hlavní hrdina, i salutoři mají možnost vykonat v rámci jednoho herního tahu dvě akce – jednu vlastní a jednu za asistence vybraného salutora. Hra však neobsahuje triviální systém typu kámen, nůžky, papír. To, co se mu poněkud podobá, jsou specifické schopnosti, které mohou být v různých situacích výhodné proti různým nepřátelům, ale celkově je systém boje navržen tak, aby podporoval strategické myšlení a kreativní přístup k řešení konfliktů. Spojení mezi hrdinou a jeho paranormálními spojenci, dodává hře značnou hloubku a rozmanitost. Hráči mají možnost prozkoumat různé vztahy a výhody, které přinášejí společníci z řad salutorů, a to vše v kontextu bohatě propracovaného příběhu a světa, který je plný legend, mytů a magie.

Tahový systém souboje

Když se s někým pustíte do boje, přepne se hra do tahového, statického módu. Opět nejde o nic složitého. Postavy mají dvě hlavní statistiky – životy a soustředění. Životy fungují tak, jak jsme zvyklí ze všech ostatních her - když jsou vyčerpány, protivník je vyřazen z boje. Pokud dojde soustředění Wiktorovi, dostane zásadní debuff. Pokud zase nepříteli, jde mu zasadit extra silný úder. Celý bojový systém je postaven na časové ose. Máte možnost provádět rychlé a pomalé údery, snižovat soustředění, nanášet oslabení a používat speciální údery. Každá taktika trvá různé množství času, stejně jako protiútoky nepřátel. Podobně jako ve hře Slay the Spire, vidíte předem, co se stane, a musíte přemýšlet, jak na to reagovat. Postupně získáváte přístup ke složitějším kombinacím, které mají až tři kroky. Když například provedete třikrát rychlý úder za sebou, každý bude jiný. Pokud však použijete jinou schopnost, kombinace se přeruší a začínáte znovu od začátku, což může být výhodné. Každý krok můžete vylepšovat prostřednictvím získávání bonusů, které získáte zvyšováním úrovně jedné z vad. U soubojů je ale také třeba přemýšlet, protože na různé soupeře zabírají různé ability, a pokud použijete špatnou, neutrží téměř žádné poškození. Někdo třeba utrží snížené poškození, dokud na něj nezaútočíte salutorem z podskupiny srdce, jiný zase nemůže dostávat debuffy, dokud na něj neprovede akci někdo ze skupiny slova. Není ale třeba nic složitě vymýšlet, u každého nepřítele je vždy jasně napsané, co přesně jeho odolnost dělá a koho na ni použít. Souboje jsem si celkem užívala. V průběhu hry však mi už přišly hodně repetitivní, a to hlavně když jsem přišla na systém, jak využít sílu salutora a dobré kombinace útoků tak, abych lehce prošla jakýmkoliv soubojem. Ve většině případů stačilo rozprášit odhodlání toho nejsilnějšího nepřítele, který pak dostával obří poškození. Co je ale za mě ještě horší, je pak proč vlastně bojujete. Většinu času budete za zvláštních okolností bojovat s bezvýznamnými postavami. Prostě stojí ve dveřích a najednou s nimi začnete mít rvačku. Jdete do baru, chcete si promluvit se štamgastou, ten vás pošle do háje a najednou zase rvačka. Procházíte rozkopanou ulicí, kde někdo močí na lampu, on vás osočí ze šmírování a zase stará dobrá rvačka. Nebo vás osloví vandráci s tím, že máte super boty a že vám je vezmou, bác zase rvačka. V polovině případů to vůbec nedávalo smysl a vypadalo to, že si prostě vývojáři řekli – hele, dlouho nebyl žádný souboj, prostě tam dáme teď náhodnou bitku.

Nádherný vizuál a skvělá atmosféra

K vizuálu nemám jedinou připomínku, snad jen to, že mě překvapilo, že hra běží na Unreal Enginu 5. Když se procházíte špinavými cestami v polozapomenuté horské vesnici, cítíte přítomnost minulosti. Vidíte rozpadající se domy, zapomenuté chodníky a omšelé uličky. Celé prostředí zde působí ponurým dojmem, který umocňuje atmosféru tajemna a neznáma. Přitom vám za každým rohem vyvstane něco nového, něco, co vás nutí pátrat dál a dál. V sedlaných ulicích Varšavy zase na vás dýchne atmosféra života města, krása a výjimečnost. Historické budovy se tyčí kolem vás, svítící pouliční lampy dodávají tomuto prostředí tajemnou a příjemnou atmosféru. Vizuální stránka hry je zkrátka dokonalá. Skvělý výkon Unreal Engine 5 umožňuje důkladně ztvárněnou grafiku, která je doslova oku lahodící. Voda, skvrny, odlesky, vše je navrženo s maximální precizností a detailností. Při procházení městem si nemůžete nevšimnout naprosto realistických efektů a dokonalého osvětlení. Celkový pohled na Varšavu je prostě dechberoucí. A i přes to, že hlavní důraz je klamán zrovna na izometrický pohled, nelze než ocenit úsilí a péči, kterou tvůrci věnovali všem detailům. Při soubojích je možné si všimnout, že stromy a další prvky měly speciální péči právě kvůli izometrickému pohledu. Nechává vás to přemýšlet nad tím, kolik práce bylo vloženo do tvorby takového prostředí a jakým způsobem vytváří autentickou atmosféru. Nechybí ani různé vzpomínky na denní život, kdy třeba po návštěvě absintového baru, čističe bot, kadeřníka a mnohých dalších dostanete do sbírky ilustraci ukazující denní život z roku 1905. Co mě naopak velmi nepotěšilo, byly samotné postavy. Salutoři, Rasputin i Wiktor vypadají poměrně dobře, ovšem zbytek postav ve hře jsem od sebe pomalu nerozeznávala, protože měli všichni stejné obličeje. Ani animace nevypadaly příliš dobře – postavy (a to včetně Wiktora) mají snad jen dva výrazy obličeje. Co týče hudby, byla jsem až ohromena. Dobová orchestrální hudba s vokály dokonale dokreslovala celkový dojem, který jsem měla z procházení města. Co mě osobně trochu zamrzelo, byla absence polského dabingu, k dispozici byl pouze anglický. I tak byl dabing na velmi slušné úrovni.

Technický stav

Hra se objevila na Steamu v únoru, což znamená, že je teprve dva měsíce venku. S tím se samozřejmě, jak už jsme bohužel zvyklí, pojí řada technických nedodělků. Hned ze začátku mě potrápil error, díky kterému hra nešla vůbec spustit. Nakonec jsem vyřešila kompletní přeinstalací hry, což nakonec zabralo. Občas vypadával také dabing postav nebo se pohyb Wiktora natolik zpomalil, že nebylo možné s hlavním hrdinou vůbec chodit. Také se mi několikrát stalo, že jsem se zaseknula na neviditelném objektu přímo uprostřed mapy a nešlo prostě nijak jít dál. Bohužel takových nedodělků je hra ještě poměrně plná a budeme si nejspíš muset počkat na opravný patch. Je to škoda, protože takové drobnosti hře jako celku dost škodí. Na druhou stranu jsem naštěstí nenarazila na žádný zásadní příběhový bug, který by mi znemožňoval dohrání hry.

Rozjedu to?

Hra The Thaumaturge je novinkou na trhu a využívá nejnovější herní engine Unreal Engine 5. To znamená, že pro optimalní nasazení této hry budete potřebovat vhodný herní hardware. Pracovní počítače nebo noteboky s integrovanou grafikou se při pokusu o spuštění hry mohou potýkat s problémy. Nicméně není třeba zoufat, pokud váš současný hardware nestačí, vždy si můžete pořídit nový herní stroj. A to dokonce i levně. Jak je to možné? Poohlédněte se po předváděcím herním počítači nebo předváděcím herním notebooku . S výraznou slevou můžete získat výkonné herní zařízení, které Thaumaturge i jiné podobné hry rozjede bez jediné chybičky. Jaké jsou tedy požadavky?

PROCESOR: AMD Ryzen 5 3600/ Intel i5-10400F

GRAFIKA: Nvidia RTX 3060 Ti

RAM: 32

Hra zabere 25 GB na SSD disku.

Hodnocení:

Celkově jsem si hraní moc užila, líbil se mi naprosto nekonvenční nápad s thaumaturgií i unikátní a mimořádně propracovaný svět, kombinující historii a temné fantasy. Užila jsem si i zpracování dobových společenských témat a komplexní pohled na tehdejší společnost. Potěšila mě konzistentní kvalita hlavních i vedlejších úkolů, včetně skvěle napsaných dialogů. Naopak mě zklamala různorodost nepřátel a hlavně extrémně urychlený a nedotažený závěr příběhu. Hru bych určitě doporučila a já se k ní ještě rozhodně někdy vrátím.